O pivu
Historie piva
Dnes již nelze přesně doložit, kdy a kde se pivo poprvé objevilo. Za kolébku piva se považuje oblast Mezopotámie, kde se pivo vyrábělo již v 7. tisíciletí př.n.l.. K objevení došlo zřejmě omylem, lidé dříve skladovali obilí v nádobách, do kterých patrně natekla voda, na nádobu se zapomnělo, a když byla později objevena, byl v ní nalezen zkvašený produkt s příjemnou omamnou chutí. Od pradávna pivo připravovaly ženy, které používaly k výrobě piva různé plodiny, např. ječmen, pšenice, ovsa, prosa, ale i čočka a dochucovaly je různými bylinami např. šalvějem, pelyňkem, mátou, skořicí, anýzem, a pod.
Teprve s rozvojem techniky pivovarů se ujali tohoto díla muži a svůj patriarchát si drží až dodnes. První zpráva o výrobě piva v Čechách je z roku 993 a váže se k Břevnovskému klášteru. Pivo se rychle stalo velmi oblíbeným nápojem. Proto již v roce 1039 byly zavedeny tresty pro krčmáře přechovávající opilce např. holení hlavy, rozbití veškerého hospodského nádobí či pranýřování na veřejném místě. Největší rozkvět výroby piva v Čechách nastal ve 12. století, kdy se stala zdrojem obživy podnikavých měšťanů.
Historie plnění piva do lahví
Po staletí byly převládajícím obalem pro plnění uvařeného piva dřevěné sudy. Jejich velký objem, nesnadná manipulace s nimi, krátká trvanlivost tehdy vyráběného moku, vynutily, s postupujícím časem a větší spotřebou piva, poptávku po menších obalech.
Skleněné lahve pro uchování nápojů se poprvé objevily ve starověkém Egyptě. Někdy v 16.století je doloženo jejich využití pro plnění pivem. Šlo však pouze o výjimky. Skutečný rozvoj skleněných obalů přichází až na přelomu 17. a 18. století a masivní rozšíření plnění piva do lahví ze skla až na počátku 20.století.
Dle historických záznamů se pivo do lahví začalo poprvé v Praze plnit v roce 1841. Dělo se tak v pivovaru U Křížovníků na Starém Městě. Zaměstnanci tohoto pivovaru dokonce rozváželi povozem lahvové pivo po kupeckých krámcích Prahy. Tento způsob distribuce chmelového moku byl pro druhou polovinu 19.století dosti neobvyklý. V té době se ve většině ostatních pivovarů nebo u obchodníků, kteří se zabývali prodejem lahvového piva, používaly kameninové lahve.
Mnohem častěji bylo později využíváno plnění piva do lahví v malých soukromých stáčírnách. Obchodník nebo i hostinský v hospodě musel zakoupit malou plničku lahví a nechal si specializovanou firmou vyrobit určitý počet lahví (s ohledem na počet svých předpokládaných zákazníků). Lahve byly buď bez nápisu, tedy levnější, nebo s nápisem. Pak už si jen nechal z pivovaru přivézt sud piva a mohl chmelový mok prodávat v menších obalech. Někteří obchodníci se na prodej lahvového piva přímo specializovali.
Lahve na plnění piva se dělily na pivovarské a pivní. Pivovarské lahve byly v majetku pivovaru a bývaly označeny nápisem nebo logem výrobce piva. Majiteli pivních lahví byly soukromé osoby, firmy nebo spolky, které samy pivo nevyráběly. Byly to lahve hostinských, hoteliérů, kteří stáčeli pivo z pivovarů do svých lahví, ale třeba i stáčíren nebo skladů, pro které bylo ekonomičtější dovézt z pivovaru sudové pivo a pak jej teprve před prodejem stočit do lahví. Láhve se uzavíraly zpočátku korkem, později se přešlo na keramickou zátku, jež byla upevněna k hrdlu.
Od počátku masovějšího používání lahví jako pivního obalu fungoval systém zálohování, tak, jak ho známe dnes. Plachtivý spotřebitel si napoprvé koupil lahvové pivo a zaplatil zálohu na láhev. Když přišel podruhé, přinesl si čistě vymytou láhev a nechal si do ní stočit nové pivo. Když se zákazník rozhodl, že nebudete dále kupovat lahvové pivo, vrátil obchodníkovi čistou láhev a on vyplatil zpět zálohu.
Skleněné pivní lahve bývaly v dobách rozvoje lahvování piva malým uměleckým dílem. Každý pivovar se chtěl tvarem a vzhledem svých lahví zviditelnit, odlišit od ostatních. Na lahvích se objevovaly jména výrobců piva nebo loga pivovarů. Nápisy byly lité, leptané, pískované, vybroušené nebo jen vyškrábané. Cena lahvového piva na počátku 20.století byla samozřejmě vysoká, takže si pivo v tomto obalu mohli dovolit pouze bohatší lidé.
Do roku 1875 byl pro pivní lahve používán jediný známý objem z dolnorakouské sestavy dutých měr a tím byla „holba“. Holba obsahovala zhruba 0,7 litru. Dne 1. ledna 1876 byl zaveden 1 litr jako součást decimální metrické soustavy a lahve poté již měly většinou obsah 1,0 či 0,5 litru. Základním typem lahvi vyrobených na konci 19.století byl cylindrický.
Během poslední čtvrtiny 19. století se objevily první papírové etikety. Lepení etiket na lahve přispělo k ještě většímu rozšíření lahvování piva, zejména přímo u výrobců piva. Menší pivovary mohly používat láhve z výkupu bez ohledu na to, kdo právě tyto vypustil do oběhu. Papírová etiketa umožnila také snadnější změnu designu obalu, plnila funkci informativní i reklamní. Na etiketách se kromě značky a výrobce objevovalo i místo plnění (např.soukromé stáčírny).
Pro přenášení piva se používaly dřevěné nosiče s madlem pro 8 - 12 lahví. Hned na počátku lahvování piva existovaly i dřevěné bedny (basy). Na bedně nesmělo chybět logo pivovaru nebo stáčírny. Při přepravě na větší vzdálenosti byly lahve zabaleny do slámy a cestovaly v uzavíratelných bednách.
V českých zemích se pivo do lahví začalo poprvé plnit v Praze v roce 1841. Dělo se tak v pivovaru U Křížovníků na Starém Městě. Šlo pouze o první průkopnickou vlaštovku v novém druhu distribuce chmelového moku. K masivnímu rozšíření plnění piva do lahví ze skla došlo až na počátku 20.století.
Lahvové pivo bylo v těch dobách v podstatě považováno za jinou kategorii piva, nebylo prodáváno pouze hostinskými, ale zákazník si jej mohl koupit také v hokynářství, trafice i v uzenářství.
Pivovary buď samy svůj produkt naplnily pivo do lahví a následně ho distribuovaly k hostinským či jiným prodejcům nebo zavezly sudy s mokem do soukromých stáčíren, odkud pak lahve směřovaly do maloobchodů.
Hostinští z rozvoje nového balení piva přílišnou radost neměli, neboť viděli v prodeji piva v lahvích v drobných prodejnách nechtěnou konkurenci své živnosti. Majitelé či provozovatelé šenků se začali proti rozšiřování lahvového piva bránit.
Hostinští psali stížnosti nebo se nažili o jeho bojkot, jako například v Kutné Hoře. V Praze na Žižkově si sdružení hostinských pronajalo od obce v roce 1904 tzv. pivní krejcar. Tím získali šenkýři kontrolu nad prodejem piva jak v sudech, tak v lahvích.
Jako jeden z argumentů byla uváděna skutečnost, že pivo je mnohdy stáčeno do lahví v nevhodných hygienických podmínkách. Množství stížností na tento fakt vyvolalo následně reakci úřadů.
Ministerstvo obchodu dne 22.9.1899 vydalo výnos ke stáčení piva. V něm bylo ustanoveno, že místnost, ve které se stáčí pivo ze sudů do lahví, musí být světlá, suchá, dobře větraná a opatřena nepromokavou podlahou. Samotná podlaha v ní musela být vyspárována tak, aby voda mohla samovolně odtéct do kanálu. Odpadový kanál musel být opatřen uzávěrkou proti zápachu. Stěny navazující na podlahu měly být natřeny voděvzdorným materiálem. Čištění lahví se mělo provádět otáčejícím kartáčem, jiné nádoby se mohlo čistit porcelánovými třískami nebo ocelovými pilinami. Olověné piliny se používat nesměly. Při vymývání lahví se musela použít hygienicky vždy nová, nezávadná voda. Před zazátkováním se korky musely desinfikovat párou. Bylo zakázáno používat patentní uzávěry.
Podrobnost předpisu ministerstva ukazuje na to, že bylo nutné vyvarovat se hygienických poklesků, kterých se lidé během stáčení do lahví dopouštěli. Úřadům se víceméně podařilo chyby v hygieně odstranit, ale lahvové pivo nepřestalo hostinským vadit.
V roce 1928 byl opět normou upraven prodej s lahvovým pivem. Bylo přesně stanoveno, jak mají být označeny zátky a kdo smí používat patentní uzávěry, bylo zpřísněno vydání povolení pro prodej piva v tomto obalu.
S postupem času a zdokonalováním technologií stáčení piva do lahví se tento druh balení dále rozšiřoval. Získání koncese k prodeji piva v lahvích se stalo formalitou a chmelový mok ve skle se začal šířit i na venkově.
V roce 1935 byla pod tlakem lobby hostinských připravována novela předpisů upravujících obchod s lahvovým pivem. Koncesovaný prodej se měl ještě více zpřísnit. Právní úprava však schválena nebyla. Rozvoji lahvového piva se zabránit nedalo.
Hostinští byli nuceni se s existencí konkurence v podobě piva plněného ve skle smířit. Naopak posléze pochopili vzrůstající zájem konzumentů o tento typ balení nápoje a začali zvyšovat tržby ve svých hospůdkách prodejem piva v lahvích.
Autor: Marek Kodeda
